Bible

1 A jak se Dávíd usídlil ve svém domě, stalo se, že Dávíd řekl k Náthánovi, proroku: Hle, já bydlím v domě z cedrů a skříňka smlouvy Hospodinovy pod koberci. 2 A Náthán k Dávídovi řekl: Cokoli je v tvém srdci, jdi, učiň, neboť Bůh je s tebou. 3 A v oné noci se stalo, že se k Náthánovi do stalo slovo Hospodinovo výrokem: 4 Jdi, a ť k Dávídovi, mému nevolníku, můžeš říci: Takto řekl Hospodin: Ne ty mi budeš budovat dům k bydlení; 5 vždyť jsem ode dne, kdy jsem vyvedl Isráéle z Egypta, až po tento den v domě nebydlel, nýbrž jsem se do stával od stanu k stanu; a stran obydlí, 6 kdekoli jsem putoval mezi vším Isráélem, - zda jsem jednoho ze soudců Isráélových, jimž jsem rozkázal pást můj lid, vůbec kdy oslovil výrokem: Proč jste mi nezbudovali dům z cedrů? 7 Nyní však takto musíš mému nevolníku, Dávídovi, říci: Takto řekl Hospodin zástupů: Já jsem tě vzal od ovčince, od následování drobného dobytka, aby ses stal panovníkem nad mým lidem, Isráélem, 8 a byl jsem s tebou, kamkoli jsi zašel, a všechny tvé nepřátele jsem před tvou tváří povytínal, a zjednám ti jméno jako jméno velikánů, kteří jsou na zemi. 9 A svému lidu, Isráélovi, ustanovím místo a zasadím jej, takže se usadí na svém, aniž ještě bude znepokojován, aniž jej nespravedliví budou nadále odírat jako prve 10 a za dobu ode dne, kdy jsem nad svým lidem, Isráélem, přikázal soudce, a všechny tvé nepřátele pokořím. A chci ti oznámit, že dům bude budovat Hospodin tobě. 11 Až se naplní tvé dni k odchodu k tvým otcům, pak se bude dít, že budu chtít po tobě vzbudit tvé símě, jímž bude jeden z tvých synů, a upevnit jeho kralování. 12 On mi bude budovat dům, i chci jeho trůn navždy upevnit. 13 Já mu budu otcem a on mi bude synem a nebudu od něho odvracet svou laskavost, jako jsem ji odvrátil od toho, jenž byl před tebou, 14 i podržím ho navždy ve svém domě a ve svém království a jeho trůn bude navždy upevněn. 15 Podle všech těchto slov a podle všeho tohoto vidění, tak promluvil Náthán k Dávídovi. 16 A král Dávíd vstoupil a usedl před tváří Hospodinovou a řekl: Kdo jsem já, Hospodine, Bože, a čím je můj dům, že jsi mě přivedl až sem? 17 A toto je malé v tvých očích, Bože, takže jsi promluvil o domě svého nevolníka vzhledem k daleké budoucnosti a vidíš mě podle způsobu člověka vysoce postaveného, Hospodine, Bože. 18 Co ti má Dávíd ještě dodat o poctění tvého nevolníka? Vždyť ty svého nevolníka znáš. 19 Hospodine, v zájmu svého nevolníka a podle svého srdce jsi učinil všechnu tuto velikost, k uvědomění o všech těch velikých věcech. 20 Hospodine, mezi všemi, o nichž jsme slyšeli svýma ušima, není tobě podobného a není Boha mimo tebe. 21 A kdo je jako tvůj lid, Isráél, jediný národ na zemi, jejž si Bůh při šel vykoupit za lid, založit si jméno veliké a hrozné vyhnáním národů před tváří tvého lidu, jejž jsi vykoupil z Egypta. 22 A no, ustanovil jsi svůj lid, Isráéle, sobě za lid navždy a ty, Hospodine, ses jim stal Bohem. 23 Nuže tedy, Hospodine, nechť se navždy osvědčuje slovo, jež jsi vyslovil o svém nevolníku a o jeho domě, a učiň podle toho, co jsi vyslovil, 24 a nechť se navždy osvědčuje a velikým stává tvé jméno výrokem: Hospodin zástupů, Bůh Isráélův, je Bohem Isráélovi; a nechť je dům Dávída, tvého nevolníka, upevněn před tvou tváří, 25 neboť ty, můj Bože, jsi vyrozuměl svého nevolníka stran budování domu pro něho; proto se tvůj nevolník zmohl na modlení před tvou tváří. 26 Nuže tedy, Hospodine, ty jsi ON, Bůh, a vyslovil jsi o svém nevolníku tuto dobrotu; 27 nyní jsi tedy ráčil požehnat domu svého nevolníka, aby byl navždy před tvou tváří, neboť ty, Hospodine, jsi požehnal, i bude požehnán navždy.